Žena snov

V tichu nájdem to, čo hľadám,
kľúč od zámku, ktorý nepatrí nijakej bráne ani vánku,
iba snu, ktorý vánok odveje.

                                            Ponor 29.1.2006

Kto a čo to je žena prítomnosti?

Je to žena tu a teraz bez štylizácie, bez póz, v celej svojej nahote prítomného bytia, v ktorom si oblieka a prezlieka šaty od výmyslu vesmíru. Je v tom skvelá a dokonalá, len si do toho nesmie dať kafrať. Kým? Vlastným obmedzením, neschopnosťou zastať sa svojho šatníka, svojej skrine, svojho priestoru, ktorý potrebuje na to, aby každé šaty mali svoj esprit, svoju vôňu a ladnú krivku, vlnu pohybu v tanci pre potrebu seba a celého okolia. Žena je kúzlo-dejka, čaro-dejka… je mystérium dotyku.

Mnoho žen se léčí ze svých komplexů být za každých okolností hodná, bez ohledu na to, co cítili, bez ohledu na to, kdo jim ublížil, reagovali velice mile. I když se možná přes den příjemně usmívali, v noci skřípali zuby jako zvěř. Baba Jaga v jejích duši bojovala o vyjádření.

Úryvok z knihy „Ženy, které běhali s vlky“ od Clarissa Pinkola Estés, Ph.D.
Kapitola 3, Vysledování skutečností: Obnovení intuice jako zasvěcení, str. 87 
Čo je poslaním ženy?

Realizovať lásku v sebe a tak inšpirovať okolie.

Vlévání ducha do našich vlastních nápadů, našich vlastních životů, životů těch, kterých se dotýkáme, to je naší prací. Uvolňení jisker k naplnění dne a vytvoření světla, abychom mohli najít svoji cestu noci, to je naší prací.

Úryvok z knihy „Ženy, které běhali s vlky“ od Clarissa Pinkola Estés, Ph,D.
Kapitola 3. Vysledováni skutočnosti: Obnovení intuice jako zasvěcení, str. 94
Čo je prirodzenosťou a základom ženskej inteligencie?

Spontánnosť, vnímavosť, citlivosť, emočná reaktívnosť…

Svržení přirozenosti cyklu života – smrti – života z útesu vždy znamená, že žena milenka a duchaplná sila v mužích se stávají kostrami, je jim odepřena pravá láska a výživa. Protože si žena často a ráda všímá biologických a emocionálních procesů, jsou cykly života – smrti v centru její pozornosti. Nový život nevznikne bez rozkladu toho, co již odešlo, a proto milenci, kterí trvají na tom, aby vše zůstalo na zářícím vrcholu, stráví svoje dni ve stále více chátrajícim vztahu. Touha nutit lásku, aby ve své nejpozitivnější forme žila dál, je přesne to, co zapříčiní, že láska nakonec padne mrtvá navždy.

Úryvok z knihy „Ženy, které běhali s vlky“ od Clarissa Pinkola Estés, Ph,D.
Kapitola 5, Lov: Když je srdce osamělým lovcem, str. 125
Akou formou a akým spôsobom žena riadi a obohacuje život, svet, spoločnosť?

Svojim spontánnym láskyplným vyžarovaním, dotykmi, telom i pohľadom.

Starší ženy byli studnicí instinktivního poznání a chování a mohli jím obohatit mladé matky. Ženy si toto poznání předávají ne slovy, ale jinak. Komplikované zprávy o tom, co a jak má být, jsou jednoduše posílány pohledem, dotekem dlaně, mumláním nebo zvláštním druhem objetí.

Úryvok z knihy „Ženy, které běhali s vlky“ od Clarissa Pinkola Estés, Ph.D.
Kapitola 6, Nalezení vlastní směčky: Sounáležitost jako požehnání, str. 157
Čo je základným nástrojom ženskej inteligencie?

Je to mystérium dotykov. Tento dotyk sa stáva ušľachtilým, keď žena obnoví svoj základný prirodzený tok svojho bytia, tok lásky. Čo znamená milovať prítomnosť vo všetkých jej podobách.

Mladá žena je šokována. Co to ta bláznivá kořenářka udělala? „Jdi domů“, říká ji kořenářka. „Dělej to, co si se naučila“. V Zenu je ten okamžik, kdy je chlup vhozen do ohně a kořenářka vyřkne svá jednoduchá slova, tím okamžikem skutečného osvícení. Všimni si, že k osvícení nedochází na hoře. Dochází k němu tím, že při spálení chlupu z pulměsíčního medvěda se rozplývá kouzelná představa a vyléčení. Před tímto problémem stojíme všichni, neboť my všichni doufáme, že budeme-li pilně pracovať a bude-li náš úkol svatý, dostane se nám něčeho podstatného, co dá všechno navěky do pořádku. Tak to nefunguje. Funguje to přesně tak, jak je uvedeno v příběhu. Mužeme mít veškeré znalosti světa, ale zakládá se to pouze na jedné věci, na praxi. Je třeba přijít domů – k sobě a krok za krokem prosazovat své poznání. Tak často a tak dlouho, jak to bude zapotřebí. Velice povzbuzující je vědet, že když člověkem cloumá vztek, dotyčný přesně ví, jak s ním naložiť, vyčkat, zbavit se iluzí, vzít jej na výšlap do hor, mluvit s ním, respektovat jej jako učitele.

Úryvok z knihy „Ženy, které běhali s vlky“ od Clarissa Pinkola Estés, Ph,D.
Kapitola 6: Označování území: Hranice vzteku a odpuštění, str. 305

10.9.2013

Vložiť komentár